Když s Tebou mluvím, chci vidět tvůj obličej

To, co v roce 2017 nejspíše prozradí, jak Západ mění postoj k muslimským imigrantům, budou kauzy spojené s nošením šátku u muslimských žen, které zakrývají vlasy či obličej. Nyní zamítl Obvodní soud pro Prahu 10 požadavek somálské studentky, která se domáhala omluvy a pokuty od pražské Střední zdravotnické školy kvůli údajnému zákazu nosit muslimský šátek.
Důvody, proč si muslimské ženy zakrývají obličej jsou různé – je to boží přání, nabízí to skromnost i náboženskou a kulturní identitu. Na druhé straně, jsou to nejen ženy ale i muslimští muži, kteří tvrdí, že ženy musí nosit šátky proto, aby nevyvolali nekontrolovatelnou sexuální touhu u mužů.

Rostoucí odpor Západu proti zahalení hlavy či obličeje u muslimských žen spočívá v odporu k negativním aspektům imigrantské krize a zneužití či (des-)interpretací Koránu. Šíření (kterékoliv) náboženské kultury do cizích krajů se má vždy řídit pravidlem, že hranice mezi integrací a porušování místních kulturních norem má být stanovena místními. Tohle by ale mělo platit pro všechny strany, jak se nedávno ukázalo, když německá ministryně obrany Ursula von der Leyden vyvolala obrovský rozruch odmítnutím nošení šátku při návštěvě u saúdského prince.

Ve Francii zakázali hidžáb ve všech státních budovách a osobám, vykonávajícím státní funkce; v Německu nyní Angela Merkel usiluje o zákaz zakrývání obličeje, kdekoliv je to právně možné. Její slova „nepatří to k nám“ šikovně ale o nic méně korektně zdůvodňují, že německá společnost považuje pohled na celý obličej za základ pro efektivní mezilidskou komunikaci. Což vlastně platí nejen pro tu německou, ale pro každou společnost.